Jak jsem přestala být nerozhodná
Kdo mě znáte delší dobu, asi si pamatujete, že jsem vždy za svoji (pro mě) nejotravnější vlastnost považovala NEROZHODNOST. Ale fakt extrémní.
Pamatuji si, jak jsem se už týden nervovala dopředu z deadlinu, který nade mnou vyšel ohledně životního rozhodnutí. Tenkrát se jednalo o pracovní změnu vs zůstat. Vlastně mě to trápilo několik měsíců - dennodenní vnitřní trýznění z toho "jak se rozhodnout", oboje má své pro a proti, ale právě ty dny před deadline mé tělo prožívalo neuvěřitelný stres... Bylo mi špatně, snad jsem i brečela zoufalstvím. Neustále jsem někomu volala (máma, babička, kámoši) a potvrzovala si - co je pro mě (nebo pro ně?) to nejlepší řešení. Těch situací bylo samozřejmě hodně. Vemte si každou blbost ve vašem životě i velké změny a do všeho zamíchejte chaos z různých možných cest a NEMOŽNOST se rozhodnout... Nešlo to fakt... hrůza.
Zpětně vím, že to nebyla nerozhodnost, ale nedostatečné vědomí sebe sama v kombinaci s upřednostňováních druhých a potřebu se jim zavděčit - dnes už vím, že za tím vším je stejně jen potřeba, aby váš měli rádi ti, na kterých vám záleží. :)
Tohle odhalení bylo nejvíc. Bez uvědomění nemůže přijít změna. To je základ a zároveň to nejtěžší. Pak už se dají věci měnit (když je tedy vůle a ty zas já mám na rozdávání). Já už můžu změnit svůj nefunkční program - NEROZHODNOST. A tenhle nebyl jen nefunkční. Byl pěkně na hovno a komplikoval mi život. Neuměla jsem se rozhodnout i o úplných prkotinách až po závažná životní rozhodnutí.
Jak se mi to vlastně stalo?
Odpovědi hledejme skoro vždy v dětství. :) Uvádím v obecnosti, zde nebudu zajíždět do úplných detailů kvůli zachování soukromí druhých. Něco se mě týká bezprostředně, něco vidím u ostatních, kteří také trpí/trpěli na nerozhodnost.
- Když jsme děti, dospělí ví lépe než my, co je pro nás dobré (aspoň u mě to tak bylo).
- Dětské JÁ něco chce - pro dospělé je to blbost, nemám to chtít, nebo tomu nemůžu rozumět, nemůže to bolet - tedy oni ví lépe, co je pro mě dobré... Někdo jiný ví lépe než vy, co je pro vás dobré - co vás to asi tak naučí do života? :)
- Ve škole určují jiné autority, co je správně a co špatně - uděláte chybu? Buro... Takže se učíte ty chyby nedělat. Neříkáte a neděláte věci tak, jak se od vás očekává? Dostanete se do nepřízně ucitele/dospeleho/kamaradu... Tak se naučíte to nedělat...
- V rodině se "chyby" v chování, nebo nějaká vaše "nechtěná" přirozenost trestá... Nejvíc zraňující je samozřejmě "netok" lásky od rodičů..
- Jak se musím chovat, abych zapadla do kolektivu - jinými slovy, aby mě měli ostatní rádi a abych byla pro ostatní dost dobrá?
- Když budu studovat tuhle školu a dělat tuhle práci - bude to pro druhé dost atraktivní? Tedy "ocení mě a tím určí mou hodnotu?" Atd...
Nerozhodnost mi už není vlastní, co jsem pro (nejen) to udělala?
- Seberozvoj, terapie, samostudium a nové vzdělán v oblasti psychologie, kurzy, techniky...
- Sebepoznání a sebedůvěra - nerozhodnost začala ustupovat s tím, čím lépe jsem znala samu sebe a reagovala v životě na svůj vnitřní hlas, nikoliv na rady ostatních.
- Uvědomění, že já jsem pro sebe ten nejdůležitější člověk a když budu dělat věci pro druhé a jejich spokojenost, sice mě budou chválit a budou spoko, já budu "hvězda", ale JÁ nebudu spokojená a naplněná uvnitř.
- Vysrat se na autority!... a kohokoliv kdo si myslí, že o vás může rozhodovat nebo dokonce ví věci o vás líp než vy :)
- Zlikvidovat potřebu zavděčit se druhým - zavděčit se všem stejně nemůžeme! Vždycky bude někdo remcat a nespokojej - nejhorší je, pokud z toho celýho vylezu jako ta nespokojená já - pro blaho ostatních. To už vážně ne.
- Nevyhledávat rady (kamarádů) na můj život, oznamovat výsledky a svá rozhodnutí - mám kolem sebe skvělé lidi, na které je spoleh a můžu se jim svěřit s jakýmkoliv dilematem, ale to, co mi k tomu řeknou, neberu jako mantru! Beru to jen jako jejich názor. Rozhoduji se dle sebe a ne dle názoru druhých. Někdy se člověk chce jen svěřit a netouží po radě - začněte toto svým přátelům komunikovat, hodně se vám uleví. :)
- Pokud někdo pro mne důležitý nemá pochopení a tyto zákonitosti mu nejsou vlastní, nekomunikuji mu svůj proces, aby mne nemohl negativně ovlivňovat. Komunikuji opravdu až dané rozhodnutí a odžité věci.
❤ Simvás... To neznamená, že občas nevím, ale většinou když nevím, místo tlaku, co tam byl dřív, je mi to spíš úplně jedno... Důvěřuju procesu a uvolňuji se do života i do procesu rozhodování se. Případně díky tomu odhaluji další své limity, hraju si s tím, poznávám, řeším, transformuji a učím se o sobě. :)
A MOUDRO na závěr 💚
Nerozhodnost není svině. :) Je to ukazatel, že je potřeba ve vašem životě něco změnit.
Nevíš co bys měl/a změnit, ale cítíš, že změnu potřebuješ? Napiš. :)