Jak jsem přestala být nerozhodná
Kdo mě znáte delší dobu, asi si pamatujete, že jsem vždy za svoji (pro mě) nejotravnější vlastnost považovala NEROZHODNOST. Ale fakt extrémní.
![](https://53ff359396.clvaw-cdnwnd.com/8ff4812dec25b5d734faa491732c82c2/200000160-edc9cedc9d/27.png?ph=53ff359396)
Pamatuji si, jak jsem se už týden nervovala dopředu z deadlinu, který nade mnou vyšel ohledně životního rozhodnutí. Tenkrát se jednalo o pracovní změnu vs zůstat. Vlastně mě to trápilo několik měsíců - dennodenní vnitřní trýznění z toho "jak se rozhodnout", oboje má své pro a proti, ale právě ty dny před deadline mé tělo prožívalo neuvěřitelný stres... Bylo mi špatně, snad jsem i brečela zoufalstvím. Neustále jsem někomu volala (máma, babička, kámoši) a potvrzovala si - co je pro mě (nebo pro ně?) to nejlepší řešení. Těch situací bylo samozřejmě hodně. Vemte si každou blbost ve vašem životě i velké změny a do všeho zamíchejte chaos z různých možných cest a NEMOŽNOST se rozhodnout... Nešlo to fakt... hrůza.
Zpětně vím, že to nebyla nerozhodnost, ale nedostatečné vědomí sebe sama v kombinaci s upřednostňováních druhých a potřebu se jim zavděčit - dnes už vím, že za tím vším je stejně jen potřeba, aby váš měli rádi ti, na kterých vám záleží. :)
Tohle odhalení bylo nejvíc. Bez uvědomění nemůže přijít změna. To je základ a zároveň to nejtěžší. Pak už se dají věci měnit (když je tedy vůle a ty zas já mám na rozdávání). Já už můžu změnit svůj nefunkční program - NEROZHODNOST. A tenhle nebyl jen nefunkční. Byl pěkně na hovno a komplikoval mi život. Neuměla jsem se rozhodnout i o úplných prkotinách až po závažná životní rozhodnutí.
Jak se mi to vlastně stalo?
Odpovědi hledejme skoro vždy v dětství. :) Uvádím v obecnosti, zde nebudu zajíždět do úplných detailů kvůli zachování soukromí druhých. Něco se mě týká bezprostředně, něco vidím u ostatních, kteří také trpí/trpěli na nerozhodnost.
- Když jsme děti, dospělí ví lépe než my, co je pro nás dobré (aspoň u mě to tak bylo).
- Dětské JÁ něco chce - pro dospělé je to blbost, nemám to chtít, nebo tomu nemůžu rozumět, nemůže to bolet - tedy oni ví lépe, co je pro mě dobré... Někdo jiný ví lépe než vy, co je pro vás dobré - co vás to asi tak naučí do života? :)
- Ve škole určují jiné autority, co je správně a co špatně - uděláte chybu? Buro... Takže se učíte ty chyby nedělat. Neříkáte a neděláte věci tak, jak se od vás očekává? Dostanete se do nepřízně ucitele/dospeleho/kamaradu... Tak se naučíte to nedělat...
- V rodině se "chyby" v chování, nebo nějaká vaše "nechtěná" přirozenost trestá... Nejvíc zraňující je samozřejmě "netok" lásky od rodičů..
- Jak se musím chovat, abych zapadla do kolektivu - jinými slovy, aby mě měli ostatní rádi a abych byla pro ostatní dost dobrá?
- Když budu studovat tuhle školu a dělat tuhle práci - bude to pro druhé dost atraktivní? Tedy "ocení mě a tím určí mou hodnotu?" Atd...
Nerozhodnost mi už není vlastní, co jsem pro (nejen) to udělala?
![](https://53ff359396.clvaw-cdnwnd.com/8ff4812dec25b5d734faa491732c82c2/200000164-d20fed2100/23.png?ph=53ff359396)
- Seberozvoj, terapie, samostudium a nové vzdělán v oblasti psychologie, kurzy, techniky...
- Sebepoznání a sebedůvěra - nerozhodnost začala ustupovat s tím, čím lépe jsem znala samu sebe a reagovala v životě na svůj vnitřní hlas, nikoliv na rady ostatních.
- Uvědomění, že já jsem pro sebe ten nejdůležitější člověk a když budu dělat věci pro druhé a jejich spokojenost, sice mě budou chválit a budou spoko, já budu "hvězda", ale JÁ nebudu spokojená a naplněná uvnitř.
- Vysrat se na autority!... a kohokoliv kdo si myslí, že o vás může rozhodovat nebo dokonce ví věci o vás líp než vy :)
- Zlikvidovat potřebu zavděčit se druhým - zavděčit se všem stejně nemůžeme! Vždycky bude někdo remcat a nespokojej - nejhorší je, pokud z toho celýho vylezu jako ta nespokojená já - pro blaho ostatních. To už vážně ne.
- Nevyhledávat rady (kamarádů) na můj život, oznamovat výsledky a svá rozhodnutí - mám kolem sebe skvělé lidi, na které je spoleh a můžu se jim svěřit s jakýmkoliv dilematem, ale to, co mi k tomu řeknou, neberu jako mantru! Beru to jen jako jejich názor. Rozhoduji se dle sebe a ne dle názoru druhých. Někdy se člověk chce jen svěřit a netouží po radě - začněte toto svým přátelům komunikovat, hodně se vám uleví. :)
- Pokud někdo pro mne důležitý nemá pochopení a tyto zákonitosti mu nejsou vlastní, nekomunikuji mu svůj proces, aby mne nemohl negativně ovlivňovat. Komunikuji opravdu až dané rozhodnutí a odžité věci.
![](https://53ff359396.clvaw-cdnwnd.com/8ff4812dec25b5d734faa491732c82c2/200000162-103e9103ea/24.png?ph=53ff359396)
❤ Simvás... To neznamená, že občas nevím, ale většinou když nevím, místo tlaku, co tam byl dřív, je mi to spíš úplně jedno... Důvěřuju procesu a uvolňuji se do života i do procesu rozhodování se. Případně díky tomu odhaluji další své limity, hraju si s tím, poznávám, řeším, transformuji a učím se o sobě. :)
A MOUDRO na závěr 💚
Nerozhodnost není svině. :) Je to ukazatel, že je potřeba ve vašem životě něco změnit.
Nevíš co bys měl/a změnit, ale cítíš, že změnu potřebuješ? Napiš. :)