Děti v nás dospělých a trauma

Zaznamenali jste kauzu Děti jsou taky lidi?

Na stránkách Zdeňky je skoro 2000 sdílení dětských traumat a toho, jaký mají vliv na naší současnost. (Aktualizace: dnes už je to určitě více, Zdeňka vydala i knihu s těmito příběhy, vede besedy, i nadále se věnuje dětským příběhům, traumatům a šíření osvěty ve výchově a vzdělávání.) 

Rozhovor na DVTV se Zdeňkou pro pochopení kontextu najdeš ZDE.

Hodně důležité je si uvědomit, že dětské trauma nemusí být jen nějaký extrémně děsivý zážitek - nehoda, fyzické násilí apod. Trauma nám způsobují jednorázové či často se opakující situace, které nás vedou k prožívání smutku a nejen fyzické, ale i psychické bolesti. Pro každého to může být něco jiného (prosím, nezlehčujme nikdy trápení druhých, i když pro vás to zní jako banalita).

Je to většinou nějaká věta (ano, i pouhá jedna "hloupá" větička nám může způsobit trauma...) či velmi živá vzpomínka, kterou si pamatujete z dětství. Moje první vzpomínka pochází z mého cca roku, často jsem ji vyprávěla jako vtipnou storku, ale teď už vím, že mi odbouchla strach ze tmy. Tahle vzpomínka je mega vtipná a hodně dlouho mi nedocházelo, proč zrovna tohle si pamatuju. Nedocházelo mi, že i takto na první pohled vtipná vzpomínka může mít pro život neuvěřitelně určující významný a negativní vliv na prožívání velké části života.

Trauma nám může způsobit třeba i to, že:

💥tě ve školce nutili do jídla
💥cítila jsi jako malá neférové jednání a nerespekt ze strany dospělých
💥že ti rodič něco slíbil a nesplnil
💥že se rodiče často hádali
💥že jsi se necítila dostatečně objímána, přijímaná, podporovaná...
💥že jsi se musela na sílu učit a to, co miluješ muselo ustoupit (tomu, co nesnášíš...)
💥atd

Možná vás napadne: "vždyť je to jen vzpomínka a víc mám určitě těch hezčích, takže mě to až tak moc neovlivnilo". Na vědomé úrovni možná ne, ale podvědomí, to je jiná písnička. Na základě těchto událostí si tvoříme strategie chování, jak "přežít ve společnosti" - jak být přijímaní, zapadnout, dosahovat cílů... To se projevuje jako tzv. vzorec chování.

Tvé trauma mohlo například vyústit v:

⚡Perfekcionismus
⚡Nikdy ti není nic dost dobré
⚡Závidíš druhým
⚡Nemáš se ráda
⚡Podcenuješ se
⚡Neumíš říct ne
⚡Neumíš projevit svůj názor
⚡Rozkrájela by ses pro druhý
⚡Vyhledáváš nevhodné partnery a udržuješ vztah, kde se necítíš dobře
⚡Seš unavená životem
⚡Nejseš pro sebe na prvním místě
⚡Necháváš se buzerovat v práci atd atd.

V dětství nás spuštění vzorce může i chránit, přinášet nám nějaký zisk. V dospělosti se ale jedná o zautomatizované chování, které nás spíše omezuje. Často vede k nespokojenosti, potlačeným emocím, roli oběti a my nevíme, jak z toho ven. 🤜Ztrácíme se v životě i v sobě.🤛

❤CESTA VEN ALE EXISTUJE PŘÁTELÉ. Pokud se na tuto cestu chcete vydat, napište.❤

U Zdeňky na instagramu @detijsoutakylidi najdete v jejích výběrech tisíce příběhů lidí - dětí v nás dospělých. Najdete je i na webových stránkách ZDE. 

☝Pozor, pravděpodobně si popláčete a hrozí i to, že si zvědomíte nebo probudíte své vlastní trauma. ☝ Myslím, že se sami uvidíte v mnohých z nich.... Můžete díky tomu ale i pochopit, proč se v dospělosti třeba chováte tak, jak se chováte a dítíte, jak se cítíte. 

"Já už jsem holt takový a nezměním se." - nesmysl! jsme v mnoha ohledech takoví, jakými jsme se naučili z KONRÉTNÍHO důvodu být a to se jde vždy přeučit tak, abychom se cítili skvěle! :)

• ❗Šiřte tyto informace, vzdělávejte se a hlavně! 
• ❗Nedopouštějte se na svých dětech toho, co vás samotné trápilo, když jste dětmi byli my.
• ❗Pokud ti pomůže sdílení, můžeš na Zdenky instagramu, zde pod příspěvek nebo mne do soukromé zprávy.
• ❗Lásku všem, dětem obzvláš❗